Ruthardovský dvorec

Na samém počátku dějin Kutné Hory stál německý patricijský rod Ruthardů. Jednalo se o typický příklad rodiny s potřebným finančním a především technologickým zázemím, která byla schopna pomoci nové hornické lokalitě s jejím rozvojem. Samozřejmě s (ne)přiměřeným ziskem. Jejich bohatství a moc se odráží nejen v dodnes známých pověstech, ale i ve skutečných historických událostech.

Začněme ale méně známou pověstí. Kořínek ji ve svých Pamětech (Kořínek, J.: Staré paměti kutnohorské. Praha 1675, nejnověji pak 2000) zmiňuje v Handštanu pátém. Vypráví o českém králi Václavu II., který byl během jedné své návštěvy Kutné Hory pozván na oběd Horníkem a erckauféřem Janem Ruthardem na jeho dvorec na Kolmarce (dnešní Karlov). Král přijel s celým svým doprovodem, pojedl a po obědě svému hostiteli pravil: "Rutharde, musíme do kláštera sedleckého na nešpor jíti, pojeď s námi." Jan Ruthard souhlasil, ale nejprve krále zavedl do svých sklepení, aby mu ukázal velké hromady peněz a kruhů litých z čistého stříbra. Celý tento svůj majetek králi nabídl, pokud ho bude někdy potřebovat. Král mu poděkoval s tím, že toho zatím zapotřebí nemá. Během cesty do kláštera pak Václav utrhl z jedné vrby větvičku, kterou podal Ruthardovi coby poděkování za pohostinství a věrné služby. Tolik pověst o vzniku erbovního znamení Ruthardů, později zvaných z Malešova.

Druhá pověst (v Kořínkovi Handštan jedenáctý) vypráví o Janovu bratru Jiřím, který si díky svým hornickým a rudokupeckým aktivitám rovněž přišel k nebývalému bohatství. Jiří si své sídlo nepostavil za městskými hradbami jako jeho bratr, ale uvnitř města mezi děkanstvím a Hrádkem. Jiří Ruthard, který si všechno své bohatství schovával doma v prostorných sklepeních, byl na rozdíl od svého bratra člověkem nepřejícným a lakomým. O svůj majetek se bál do té míry, že odmítal všechny nápadníky své jediné dcery Roziny. Nechal ji proto raději ve sklepení zazdít i se svým stříbrem. Kořínek dále vypráví: "Ona pak po smrti často se v tom domě ukazovávala a plačecí předpovídala, že po mnoha letech ten dům klesne a tím pádem mnoho lidí zaříceno bude."

K v pověsti zmiňované tragické události skutečně došlo na jaře roku 1648. Podle Kořínka se tak stalo před Květnou nedělí, tedy před 26. březnem: "Nebo léta 1648 právě před Květnou nedělí před večerem ten dům náhle se obořil a 15 osob zasul, z nichžto 7 hned na místě bez duše zůstalo, jiné pak, ač živé, však velice zhmožděné a zdačkané, s nemalou prácí se vyrumovaly, jakž ti, jenž se na to dívali, povídají." Vedle Kořínka událost ve svých Pamětech z poloviny 18. století zmiňuje i Vojtěch Kegler, kutnohorský magistrátní úředník, který vyjmenovává i jednotlivé v troskách zemřelé osoby: "1648 dne 4. Aprile propadl se dům Ruthardovský nad Páchem se vším i s lidmi mezi hodinou 22. kromě věže k němu připojené, kterýžto žalostivý pád 20 osob v témž domě příchozích a bydlících zachvátil, z nichžto osob sedm ihned zahynulo, totiž Mariana Nádvornice ze vsi Mezholez s dítětem 20 neděl stáří, pak Kryštof Abakub s Václavem, synem 12 let stáří, Anna Pohůnková, pachole Matěje Ryšavého 3 let stáří Jan a Dorota Šindýlková.

Raněných osob vytaženo a z toho sesutého domu vyrumováno bylo devět, totiž Jíra Nádvorník z Mezholez, pacholata tři, totiž Matěj 6-letý, Petr 4-letý, Pavel 2-letý beze všeho úrazu se vynašel a Anna Alžběta Achabucká, Lidmila Kryštofová, děvečka, dcera Alžběta Ryšavá a dítě malé Anna z Kluků, Václav Ryšavý." (SOkA Kutná Hora, Archiv města Kutná Hora, Keglerovy paměti)

Obě pověsti jsou minimálně nepřesné. Prvním známým příslušníkem rodu byl Ruthard, po kterém dostal jméno celý rod. Jeho dva synové, Mikuláš Albrecht a Kunrát spolu s dalšími třemi nejpřednějšími měšťany z Prahy a Kutné Hory vešli do povědomí nočním přepadem sedleckého kláštera, kde 15. února 1309 zajali přední české pány v čele s Jindřichem z Lipé, tehdejším nejmocnějším mužem království. Chtěli si tak vymoci sňatky mezi svými rodinami a šlechtickými rody, aby tak pronikli do řad české šlechty.

V roce 1364 odkoupil Kunclin Ruthard od sedleckého kláštera hrad a panství Malešov. Tento významný pozemkový majetek byl zároveň prvním deskovým statkem (zapsaným do Desk zemských) rodu mimo samotný obvod královského města Kutné Hory. Odtud pochází i predikát (přídomek) Ruthard z Malešova.

Poslední významný příslušník rodu Mikuláš Ruthard z Malešova z českobudějovické větve působil jako rybníkář na novobystřickém panství pánů Krajířů z Krajku a později i u Rožmberků, z jejichž služeb odešel po neshodách s Jakubem Krčínem z Jelčan. Mikuláš byl zároveň posledním příslušníkem rodu, který na svém počátku ovlivňoval zemskou politiku Českého království. Zemřel v roce 1576.

Ale zpět k Ruthardovskému dvorci v Kutné Hoře. Důvodů k zřícení domu bylo hned několik. Již během husitských válek došlo k značnému poškození Ruthardovského sídla, neboť jeho majitelé pocházeli k nenáviděným německým zbohatlíkům, navíc pochopitelně s katolickým vyznáním. Zcela určitě došlo i k poškození základů celé stavby při důlní činnosti, neboť hned u vedlejšího domu zvaného "U Kola" ústila jedna z šachet.

Úřední záznamy o dvorci nalezneme především v Městských trhových knihách (Libri hereditatum) uložený v SOkA Kutná Hora. Jsou zde zaznamenány majetkové převody již od poloviny 15. století, kdy byl dům a okolní pozemek rozdělen a rozprodán. Dnes na jeho místě a částečně z jeho pozůstatků stojí dům čp. 14/5, který byl do dnešní podoby upraven na konci 30. let 20. století podle projektu přestavby rady památkové služby Ing. arch. Františka Pecárka z Památkového úřadu v Praze.

Josef Kremla a Jana Králová, České muzeum stříbra