Josef Vepřek

Působil řadu let jako konzervátor Státní památkové péče a ochrany přírody, pů-sobením odborného učitele, svým nepřetržitým studiem a pilnou prací v terénu, vidi-telně přispěl k uchování kulturních hodnot, které můžeme sledovat jak u architekto-nických skvostů, tak i v přírodě Kutné Hory a okolí. (do roku 1960).

Narodil se v Křeseticích 25. února 1884 a v Kutné Hoře vystudoval učitelský ústav. Zajímal se o přírodní vědy, kterým se dál věnoval na Vysoké škole báňské v Příbrami. Jeho praxe učitele probíhala nejprve na Komenského školách ve Vídni, kde rovněž navštěvoval přednášky na filozofické fakultě.

Do Kutné Hory se vrátil v roce 1914 a tehdy působil jako učitel na pomocné škole, později jako ředitel, až do odchodu do penze. Z jeho nasbíraných studií a zkušeností čerpaly i další školy. V roce 1935 byl jmenován konzervátorem, a právě v této pozici mohl dále prohlubovat a rozšiřovat své výborné, téměř polyhistorické zaměření nejen v oblasti přírodních věd, ale i v umělecké historii, zvláště v oboru architektury a urbanistiky. Tenkrát ještě netušil, že byl průkopníkem tehdy ještě neznámého odvětví dnes nazývaného – ekologie. V Kutné Hoře zanechal J. Vepřek nejedny stopy své činnosti, ať už z pozice svého úřadu, tak jako řádový občan. Jeho zásahy a působení můžeme sledovat v architektonickém, ale i přírodním obraze Kutné Hory. Jeho styky s předními odborníky v oblastech, které ho interesovaly, a jeho zásluhou i jejich účast na řešení místních otázek, byly trvalou zárukou absence jakéhokoli diletantismu a povrchnosti, tak častých u regionálních pracovníků. Jeho domovem se v posledních letech života stal Lucernářovský dům v Ruthardce, o jehož restauraci se rovněž zasloužil. Josef Vepřek zemřel v Kutné Hoře 24. května 1968.

Josef Vepřek nepůsobil pouze jako konzervátor, ale věnoval se i činnosti publi-kační, která byla založená i na archivních dokumentech a studiu muzejních sbírek. Důkazem toho jsou stovky odborných a populárně-naučných časopiseckých článků i publikací věnovaných městu i okresu. Trvale pečoval i o kutnohorské parky a zelené plochy a jejich podobu konzultoval i se zahradními architekty a spoluurčoval jejich podobu v souladu s architektonickým profilem města.

Přesně nemůžeme určit, který z jeho tří zájmů, byl dominantní. Z přírodních věd to byla snad botanika, o které napsal obsáhlou stať: „Území okresu očima biologa ochránce přírody“ ve vlastivědném sborníku Kutnohorsko v roce 1960. Dosud to je nejpodrobnější práce tohoto druhu. Vepřkovým životním dílem byl i Herbář květeny Kutnohorska (dnes uložen ve Státním okresním archivu Kutná Hora). Jako geolog a znalec kutnohorské historie se zajímal i otázkami dolování ve zdejším rudním okrsku. Největším úkolem, kterým byl J. Vepřek coby konzervátor památkové péče pověřen, byly restaurátorské práce letech 1939 -1946, kdy byl restaurován tzv. Vysoký kostel. O výsledku své restaurátorské činnosti napsal zprávu v knize Obnovený kostel sv. Jakuba v Kutné Hoře, kterou zároveň redigoval. Byl rovněž redaktorem a spoluautorem Sborníku vlastivědných statí o politickém okrese kutnohorském (1925) a prvním redaktorem věstníku Krásné město (1938-1941), jenž jako kulturně-historický časopis vychází s přestávkami doposud. Pro něj napsal celou řadu článků, z nichž zmiňme např. Hornický život v Kutné Hoře v očích Matouše iluminátora (č. 1/1939), Geologický výzkum Kutnohorska (3/1939), Cisterciácký klášter Sedlec (2/1946), Horní město Kaňk (2/1946), Přírodní reservace na Kutnohorsku (5/1947), Budujeme novou Kutnou Horu (1/1949), Za sochařem Kar-lem Dvořákem (2/1950) či Chráněné rostliny Kutnohorska (1/1951).

Bc.Kateřina Vobořilová, In. Krásné Město, 2008, č. 2. s. 6